Dobrodružství Lary Croft - Zip - Kapitola Druhá

Kapitola Druhá - Zip

Lady Croft vešla do dveří. Objevila se v obývacím sálu. Uprostřed před ní byl krb. Ještě v něm nehořelo, nebylo potřeba. Nad ním vysel obrovský obraz na kterém byla Amelie a Richard Croft - matka a otec Lary. Na pravo od něj byl dřevěný stůl, okolo kterého bylo několik židlí a křesel. Před krbem, pod židlemi, křeslama a stolem byl červený koberec. Ten ovšem byl doopravdy jen uprostřed místnosti, nezasahoval do krajů, takže bylo vidět, že je pod ním ještě jeden koberec neurčité barvy. Na levo od krbu, bylo schodiště, které se v polovině rozdvojovalo na dvě strany. Celý sál vypadal majestátně. Bylo vidět, že toto sídlo tu stojí už dlouho, něco ze starší doby bylo poznat v základních kostkách, něco co nová doba nemůže narušit.

Lara se vydala směrem ke schodišti. Její pohled strnul na obraze rodičů, svůj krok ovšem nezastavila. Vyběhla první polovinu schodiště a odbočila směrem do leva. Přitom všem si stihla sundal černou koženou bundu, kterou potom držela uprostřed levé ruky. Jakmile vyběhla druhou část schodiště, ocitla se jakoby na balkónku, od kterého se odpojovalo několik dveří. Minula, první, druhé, třetí dveře, až čtvrté otevřela. Očividně to byl její pokoj. Velká postel s nebesy, na levé straně šatník s oblečením, před Larou Velké okno, které mířilo do zahrady, atd, atd.. prostě krásný pokoj.

Lara jen vyšla, hodila na postel bundu, vzala si z šatníku černý kabát a vyšla zase z pokoje ven. Prošla opět kolem dveří, po schodech a zase míjela obraz, na který znovu pohlédla. Vyšla ven, kde na ni čekala motorka a vedle ní Winston.

,, Děkuji Winstone" nasedla lara na motorku nasadila si helmu a začala startovat..

,, Nemáte za co.. " opáčil Winston.

,, Jeďte opatrně Lady" volal na ní. Ona to už ale neslyšela, jelikož uháněla do neznáma.

Slunce zapadalo neuvěřitelnou rychlostí. Lara uháněla na motorce městem. Dojela ke starému domku, který i přes svou dlouhou životnost vyadal úchvatně: zahrádka před domem rámovala tenkou cestičku, která byla udělaná z oblázků, bujné květiny se rozrůstaly po celé ploše, ba i některé rostly po domečku.

Lara zesedla z motorky, sundala si helmu, otevřela malá vrátka a šla po malé cestičce. Došla ke skleněným, matným dveřím a zazvonila levou rukou, v pravé držela helmu. Chvíly bylo ticho, pak se ozval dupot utíkajících nohou. Otevřeli se dveře a v nich stála malá ženuška.

,, Laro! jsem tak ráda, že jsi přišla! " spustila rozrušeně ženuška.

,, Dobrý den doktorko Withová, přijela jsem jak nejdřív jsem mohla" odpověděla Lara.

,, To je dobře, pojď dál!"

Lara vešla do domečku, když vešla začala se jí pod nohama motat kočka. Lara jí nevnímala a rozešla se za doktorkou, která cupitala do kuchyně.

,, Čaj?" zeptala se doktorka.

,, Ne, děkuji" opáčila Lara a posadila ke stolečku.

,, Kvůli čemu jste se mnou potřebovala, tak naléhavě mluvit?" zeptala se Lara.

,, Laro, měla jsem opět vizi.."

,, Ale vždyť víte, že jsou to jen sny. Kolikrát jsem někam jela, kvůli tomu, že jste měla vizi a nic tam nebylo!"

,, Já vím, ale tohle bylo jiné.. jsem si tím naprosto jistá!!"

,, Proč si jste jistá?"

,, Byl tam ten tvůj přítel.. ten tmavší pleti, jak jste mě jednou navštívili.. Tvů přítel byl někde v poušti a hrabal něco v písku, byl zahalen do dlouhého pláště, který byl na hlavě zatočen turbanem a šátkem přes ústa. Všude byl písek a slunce zářilo vysoko na obloze. Pak na okamžil slunce zahalila temnota a chlad. Slyšela jsem jak se splašil kůň a jak prchl.. Když slunce opět vysvytlo, tvůj přítel byl pryč..."

,,.... Ano... Zip.. Odjel na dovolenou... do Egypta...."