Začáteční levely jsou trošku kratší, nedokážu si představit, až budu srovnávat dvě kola, které jedno samotné bude třeba i na hodinu herního času. Je docela těžké vypíchnout ty správné body ve srovnání a zároveň správně udělat screenshoty. Poučila jsem se, že je lepší si nejprve zahrát první díl a pak anniversary, aby bylo s čím srovnávat, protože jsem se přistihla, že když jsem nejdříve hrála Anni a pak jedničku, tak jsem v jedničce trošku tápala, kde se to vlastně teď v anniversary nacházím a na co přesně se mám zaměřit. Asi to možná bude i tím, že se anniversary výrazně liší od jeho předchůdce, avšak některé věci mi neunikli :)
Samotný začátek druhého kola je poměrně dost odlišný, tvůrci si v anniversary opravdu vyhráli a namísto jen přímého běhu, se budeme muset akrobaticky vyrovnat s překážkami.
Samotný střed kola, jak bych to asi nazvala, je u nádrže s vodou sami si prohlídněte rozdíly ztraceného města.
I samotné cestování pod vodní hladinou bylo trošku odlišné. Originál nám nabízel hned dvě tajemství, které se pod vodou skrývala, kdežto u anniversary jsme jen propluli na zdárný konec, kde jsme zatáhli za páku stejně jako u jeho předlohy.
Zde jsem se snažila zachytit právě jednu z místností, kterou můžeme objevit, kdežto anniversary nám nabízí jen podvodní tunel pro přesun z bodu A do bodu B.
Některé věci se snažili zůstat nepozměněné, avšak několikaletý posun se nás snaží přesvědčit o opaku.
U této části jsem se velmi pobavila. Posouvání krychle. U starých dílů jsme s ní mohli pohybovat doprava doleva, dopředu, dozadu a to ještě muselo jít! :D S novou krychlí s ní můžeme pohybovat jak se nám zlíbí, ale kolikrát to nadělá více neplechy, než by jsme čekali :D
Snaha byla, co myslíte?
Ovšem semtam se rozdíl najde :D
Závěr úrovně se dost liší. U 1996ky musíme překonat sekáčky, které miluji vždy, když mě zabijí a já si uvědomím, že jsem si hru vlastně ukládala na začátku levelu :) Nesmím opomenout místnost, do které když vlezete nemůžete najít východ, protože je místnost jeden velký optický klam, který se tváří, že cesta, kterou jsme sem vešli, už není. Kdežto u Anni si otevřeme jednu velkou bránu (už to začíná být trošku ohrané, to otvírání těch bran - možná proto, aby to v nás evekovalo nějaké velkolepé nadcházející události, či místa), přeskáčeme pár kolíků a můžeme na konec :)
Komentáře
Okomentovat